Třetí rozměr kresby

...a ne ten duchovní:)...

•

Myslela jsem, že jedinými jedy, které si pustím do svého života, budou chemie na vyvolávání fotek, pájecí kapalina na cínování a pryskyřice na zalévání plastelíny, ale to jsem ještě nevěděla o 3D peru.
Teď už si ani nedovedu představit lepší trávení volného času jinak než nad pálícím se roztaveným plastem. Aneb zánět spojivek jistý, hutná plastová příchuť na jazyku vítána a z krku vjezd do továrny na zpracování výlisků...

•••

Počátek morčátek

Na samém začátku bylo několik osobních setkání s 3D tiskárnou. Samozřejmě i před tím se v mém zorném poli vyskytl nějaký ten článek o tomhle zázraku, ale prostě mě vynález tisknoucí plast vůbec ničím nezaujal a jaksi mě úplně míjel. Poprvé naživo jsem tiskárnu spatřila paradoxně na festivalu o jídle a podruhé na přednášce během plzeňského Barcampu (což sice zní taky trochu gastronomicky, ale jedná se o menší konferenci pro nadšence nejen do nových technologií...pozn.redakce :)) A i tam působila tahle kuriozita spíš jako zábava produkující další kuriozity. Tisk tímto způsobem není ani moc přesný a plast mi přišel jako naprosto neestetický materiál k nějaké tvorbě.

Každopádně jakmile o něčem už víte, informace je usazená v podvědomí a má tendenci nabalovat další a další podněty. A když jsem narazila na první video o 3D peru, bylo mi v ten okamžik jasné, že tahle hračka už má něco do sebe a jistě musí být velmi užitečná a že ji rozhodně nutně potřebuju, nejlépe hned:).
(videa třeba: https://www.youtube.com/watch?v=BWe4ga7T8-4)

•••

První fáze-nudlová polévka

Ovládání rychlosti odtoku taveného plastu z pera má samozřejmě spoustu výhod, ke kterým se ale musíte prokousat skrz zjištění, že nejrychlejší mód není vždycky k užitku. Poté, co většina výtvorů skutečně připomínala nudlovou polévku, jsem tedy vzala za vděk i rychlostí "vleču se jako šnek". Znamená to sice delší čas strávený nad výpary z plastu, zato má však čára malovaná ve vzduchu šanci sednout si přesně tam, kam ji zamýšlíte nakreslit.

 •

•••

Panďuláci

Nejdřív přišlo na řadu jen takové kopírování hotových kresbiček z notýsku...

(přidávám jen ilustrační ilustrace z instagramu, už se tu pravděpodobně mihly, nové foto nemám)

•

... a pak první opravdový 3D panďulák...

•••

Parník a parník a kačenka

...na lodičku jsem byla fakt pyšná, ale s odstupem času její prvotní dokonalost jaksi chabne...

(však je to tak se vším, bohužel...)

•

•

...a moje nejposlednější epické dílo obřích rozměrů s přihlédnutím k tomu, jakou rychlostí lze kreslit na přesnost...

...kříženec parníku a kačenky zamýšlený jako vychytávka do vany, která není bohužel pro svou tíhu schopna plavby...ale za to je to šikovný pracholapač...

•

 •

 •

 •

...ještě jí asi přidělám čmoudící kouř z komínka...
•••

Věci budoucí + troufalá předpověď

Jelikož 3D tiskárny jsou celkem mladé a dožily se teprve pár let, kvalita tiskových strun se zdá celkem dobrá, jsou krásně probarvené, žádné průsvitky. Mám trochu obavy z vývoje-jako u všeho, co je čím dál víc dostupné a žádané, redukuje se kvalita na jakési užitkové minimum za vidinou vyššího výdělku zřejmě. Příkladem mohou být plastové zažehlovací korálky, o nichž jsem se zmínila v minulém článku o Animefestu. Nově koupené se kvalitou vůbec nemohly srovnávat s těmi, které jsem našla v jednom hračkářství uklizené úhledně v temném rohu, kam se na ně nějaké to léto prášilo. Bohužel šetření na barvení plastových korálků pak negativně ovlivňuje konečný výtvor a úplně snižuje hodnotu takové práce.

Druhá věc je otázka recyklace. Každý den vzniká velké množství plastového odpadu, úplně se nabízí myšlenka jeho využití na výrobu tiskových strun. Na internetu lze již dokonce zakoupit náplň do pera z recyklovaných plastových lahví. Objevila jsem i pár návodů na zhotovení vlastní struny z barevných plastových víček, ale jaksi z technologického hlediska je to pro mě pořád vyšší chlapecká, řekla bych. Ale třeba někdy....

•••

A ještě perličky na střeše

•

O původu 3D pera jsem se dočetla spoustu reklamních mýtů, připisují si ho dva výrobci-český 3Dsimo a americký 3D Doodler. Pravda bude asi někde mezi, prostě dva lidé dostali stejný nápad, občas se to stane. Samozřejmě si můžete domyslet, jak bych odpověděla na tuhle otázku já jako správný vlastenec:).

•

A pak tu mám pár kuriozitek. Třeba využití 3D tisku ve vesmíru by mě nikdy nenapadlo. A přitom se to zdá jako velmi praktické a jednoduché řešení. Mnohem snažší by bylo si třeba rozbitou součástku na palubě vesmírné stanice vytisknout než kvůli tomu posílat speciální lety do vesmíru.

Engage Prague 2016-přednáška Anousheh Ansari, první ženy-turistky ve vesmíru, hovořící mimo jiné právě o 3D tisku ve vesmíru

•

Jako utopie se donedávna zdálo také vícebarevné tištění. Pokud alespoň letmo víte, jak 3D tiskárna pracuje, jistě vám neušlo, že pokud má začít tisknout jiná barva, musí se tištění přerušit, vyjmout cívku s jednou barvou a vyměnit za jinou, nebo popřípadě použít více tiskových hlav najednou. Dnes už existují i takové vychytávky, které dávkují barvy podle naprogramování samy.
https://www.youtube.com/watch?v=z7u_pS58TWY

•

Na závěr snad už jen napíšu jedno své malé, skromné přání-aby i na českém trhu byly k dostání různé speciální tiskové struny-chybí mi tu třeba zrovna ty recyklované anebo gumové. Přeci jen vytisknout si takovou gumovou parníkokačenku do vody, to by bylo teprve něco :).

•••